neděle 20. července 2014

Celozrnná bábovka s mákem a citronem

Chtěla jsem upéct něco na cestu do Ostravy, kam jsme odjížděli na festival. Inspirovala jsem se u Terky na výpečkách, bábovka je na cestování skvělá a kombinaci máku a citronu mám navíc doma vždycky. Těsto jsem připravila ve zdravější variantě a podle svého receptu. Upekla jsem ji ve středu, mělo to háček, ve čtvrtek jsem neměla co zabalit.


Ingredience:


4 vejce
100 ml vody
100 ml oleje
250 g mouky (1:1 pšeničná celozrnná jemně mletá a pšeničná polohrubá)
100 g třtinového cukru
100 g agáve sirupu
1 citron (šťáva a kůra zvlášť)
3 lžíce máku
1 vanilkový cukr
2 lžičky prášku do pečiva
1 lžička rumu


Postup:


1. V míse si ušleháme žloutky s cukrem, vanilkovým cukrem a agáve sirupem, postupně přiléváme olej s vodou. Směs musí zbělat. Poté přidáme všechny další složky vyjma bílků, tedy nejdříve citron, mák, rum a nakonec postupně zašleháváme i mouku s práškem do pečiva.

2. V jiné míse do tuha ušleháme bílky, které opatrně a důkladně vmícháme do žloutkové směsi. 

3. Do formy nalijeme připravené těsto a v troubě předehřáté na 180°C pečeme asi 50 minut.


středa 16. července 2014

Domácí ledový čaj

Mall.cz pořádá letní soutěž "Vaříme s dětmi". Já jsem měla tu čest vymyslet pro soutěž recepty a navíc k nim nafotit i fotky. Teď v horkých letních dnech určitě využijete recept na domácí ledový čaj. A když už ho budete připravovat, přivolejte Vaše dítka, vyfoťte pár fotek a pošlete do Mallu. Trochu mě mrzí, že se taky nemůžu zúčastnit, protože kdo by nechtěl vyhrát KithcenAid :) 



Ingredience pro 4 osoby:


2 sáčky černého čaje
půl litru vody
půl litru perlivé minerální vody
limeta a citron
sladidlo podle vašich preferencí – med, cukr, sirup z agáve, …
čerstvá máta
kostky ledu


Postup:


1. Nejdříve připravíme čaj. Oba sáčky zalijeme půl litrem vroucí vody. Necháme je chvíli louhovat, a poté sáčky vyhodíme. Do čaje vmícháme libovolné sladidlo, zakápneme citrusovou šťávou a přidáme na plátky nakrájenou limetkou. Čaj musí být hodně sladký a kyselý, protože se na závěr ještě bude ředit sodovkou. Tekutinu necháme zchladnout, a pak dáme dobře vychladit do lednice.

2. Do čaje přilijeme perlivou vodu, ozdobíme mátou, plátky citronu a ledem. Čaj nalijeme do sklenic.

Můj tip:


Vyzkoušejte i jiné druhy čaje, skvěle chutná také zelený nebo ovocný. Část citronové šťávy můžete také nahradit čerstvou pomerančovou.

pondělí 14. července 2014

Dobré ráno!

Mám jakýsi přirozený respekt z vystupování v médiích. Hrozně jednoduše se může něco  pokazit a jste při tom zvěčněni navždy. Na druhou stranu mám ráda výzvy, a tak když mi z České televize přišel email, zda bych byla ochotná něco uvařit v pořadu Dobré ráno na ČT 2, nemohla jsem odmítnout. Vysílá se z brněnského studia od 6:00 a živě, udělali jsme si tedy výlet do Brna už od soboty, přespali u našich skvělých kamarádů a užili si krásný víkend (Díky moc Filipe a Jitko, alias youngandprimitive).


Téma znělo: "jídla s podivnými názvy", pan produkční mi ale vysvětlit, že to mají být spíše cizojazyčné názvy, které v českém prostředí nepoužíváme nijak často, jídla, která diváka něčím překvapí a nevaří si je doma každý den. Určitě to neměly být kuriozity typu vošouch, vejmrda nebo šoulet, to se mi ulevilo. Výběr receptů byl náročný úkol, ve studiu není například voda, hledala jsem tak něco osvědčeného, co jsem dělala už mnohokrát, hezky to vypadá na kameru a diváka ranní show ČT to osloví.

Do studia si musíte všechno donést, ingredience i nádobí. Pro příště jsem poučena, že ostrý a velký nůž musí taky se mnou z domova :) Balila jsem pečlivě, má oblíbená mísa má asi kilo, nemohla jsem ji ale nechat doma. Ve výsledku to znamenalo jednu tašku plnou nádobí převézt z Prahy do Brna autobusem Student Agency a nazpět.


Nebudu to prodlužovat, měla jsem šílenou trému, tak nervózní jsem byla naposledy před státnicí. Nemohla jsem spát (stane se cca. 1 x za rok), vstávala ve 4:45 a byla přesvědčená o tom, že v přímém přenosu si možná trochu zdřímnu. Po příchodu do studia jsem zjistila, že má nepřilnavá pánev speciálně na palačinky na jejich indukci nebude fungovat. A taky, že mě chtějí obléci do zástěry, kterou já na vaření vůbec nejsem zvyklá nosit :) Nakonec vše dobře dopadlo. Moderátoři Ondřej a Lenny jsou vážně hrozně profesionální, sympatičtí a dodali mi důležitou dávku sebejistoty a hlavně klidu. Největší strach jsem měla z vyjadřování se na kameru, mluvit hezky, zřetelně, ne jako dělník, na druhou stranu ne s přehnanou spisovností, zdá se to jako jednoduchý úkol, ale není. Určitě věřím, že je to jen otázka cviku a dá se mluvení na kameru natrénovat, na druhou stranu je ale podle mě mnohem těžší vystupovat živě, v přímém přenosu, než, když se vystoupení předtáčí, výsledek může sestříhat a máte více pokusů.

Pokud byste se na mě chtěli podívat, můžete tady. Tímto díky moc České televizi za pozvání, Markovi za trpělivost, se kterou přemístil mé vybavení z Prahy do Brna a za potřebné uklidňování, mé rodině a všem ostatním za to, že vstali v 6:00 a seděli u televize dvě a půl hodiny.Vážím si toho.

A teď k Brnu. Mám to město prostě ráda. Kavárny, co mají atmosféru, život se tam zdá o něco pomalejší než v Praze, hantéc, co se mi vždycky zaryje hluboko pod kůži. Obrazili jsme tři povinné zastávky - Výčep Na Stojáka, kavárna V Melounovém cukru a Industru. Mimo to v sobotu proběhl ještě výlet do Mikulova, kde jsme úplnou náhodou objevili krásnou restauraci Sojka hned na náměstí. Nerada to říkám, ale jejich thajská polévka předčila tu mou. Palec nahoru pro kulinární počiny jižní Moravy. Jižní Čechy, vezměte si prosím příklad z jižní Moravy! 


úterý 24. června 2014

Gastronomický rychloprůvodce po Bruselu

Posledních 14 dní bylo hektických, ale vlastně příjemně hektických. M. se stal inženýrem, na to samozřejmě navazovala obrovská radost a s ní spojené oslavy. Já jsem se konečně po dlouhé době rozhodla pořídit nový fotoaparát, přece jen blog si to zaslouží. Sotva jsem domů stihla přinést můj nový nikon D5100, už jsem musela balit kufr do Bruselu, kam jsem mířila na krátkou studijní cestu. 

Stále nevím, co si o Bruselu mám vlastně myslet. Centrum je krásné, některé cihlové domy připomínají Kodaň, jiná místa zase Paříž. Střed města je malebný, ale opravdu maličkatý a projdete ho za jeden večer. Okouzlily mě krásné parky, budovy evropských institucí jsou velké, chladné a anonymní, to ale prostě k stavbám tohoto významu podle mého patří. Sotva vyjdete z centra, potkáte na zvláštních místech ošklivé budovy, které celý dojem trochu kazí. Nic z toho ale nemění na atmosféře města, obyvatelé jezdí na kole a jsou moc milí. V době mé návštěvy Belgičané zrovna vyhráli zápas mistrovství svět ve fotbale nad Alžírskem a v Bruselu probíhaly velké oslavy. Takže ve zkratce, Brusel může těžko konkurovat nejkrásnějším městům světa, za to má ale ducha, skvělou atmosféru a já jsem si to tam moc oblíbila.




Určitě je to zjednodušený pohled na belgickou gastronomii, až ale pojedete do Belgie nenechejte si ujít:

1. vafle


Gastronomická ikona Belgie, ty tradiční jsou jen s cukrem, na fotce turistická úprava, kterou potkáte v zásadě na každém rohu a koupíte jí většinou za 1 euro. Pokud chcete zažít luxusnější zážitek, zajděte si do Galerie Saint Hubert, do kavárny Mokafe a objednejte si tradiční mikádo – s vanilkovou zmrzlinou a čokoládou.



2. pivo


Pivo, symbol Belgie. Já jsem v zásadě pivní laik, obvykle piji a mám moc ráda víno, v Bruselu jsem si oblíbila to tradiční, třešňové.

3. hranolky


Jí se snad ke všemu. Na náměstíčku place Jourdan najdete stánek Maison Antoine, kde prý připravují dokonce ty nejlepší na celém světě, dvakrát fritované a servírované v tradičním kornoutu. Já jsem byla ale po celém dni návštěv evropských institucí natolik znavená, že jsem pořídila první hranolky, na které jsem narazila v centru a na ty údajně nejlepší na světě jsem se nakonec vykašlala. Moje příští návštěva se bez nich ale určitě neobejde.



4. mušle


Obvykle připravované na pivu či vínu, můj odpor k mořským plodům znáte, takže jsem vynechala. Tak jako tak sezóna mušlí probíhá pouze v chladných zimních měsících, tedy cca. od října do března a v červnu je správný konzument nedá do pusy. V teplých měsících od května do září se totiž mušle v Evropě rozmnožují a mimo to, že jsou méně chutné, je fér je ve vegetačním období nechat žít. K mušlím jsou samozřejmě tradiční přílohou hranolky.

5. čokoláda


Na prodejnu čokolády v centru města natrefíte tak po každých 50 metrech chůze. Některé jsou vážně nádherné a připomínají spíše prodejnu šperků než čokolády. Rozdíl je v kvalitě i ceně. U mě boduje trio značek Neuhaus, Godiva a z těch levnějších i Leonidas. Až pojedete do Belgie, jsem si jistá, že domů se bez krabičky pralinek nevrátíte.




neděle 8. června 2014

Boeuf bourguignon

M. si někde přečetl, že když na Prague food festivalu přidáte fotku s hastagem #masozamaso, můžete u Naše maso vyhrát masový balíček, který Vám podle přání připraví. Já ke všem soutěžím přistupuju automaticky skepticky, i tak jsem ale u stánku Naše maso cvakla jednu fotku buřtů, M. ji vložil na svůj instagram, a potom jsme na všechno zapomněli. Až do doby, než nám psali z Naše maso, že jsme vyhráli. V pátek jsem si tak s nadšením vyčekala frontu skoro až na chodník, naproti v Sisters zakoupila moje tři úplně první chlebíčky odsud a odcházela z Dlouhé víc než spokojená. Mimochodem, v životě jsem neviděla steak, který by měl 800 gramů. Jestli existuje nějaký gastro projekt, který mě v poslední době nadchl, je to právě Naše maso. Všechno co jsem od nich zatím jedla, značně vybočovalo z průměru. Jejich přístup, kdy s každým svým zákazníkem s nefalšovaným zájmem prohodí pár slov bez ohledu na to, jestli si koupí jen dva párky nebo 2 kila hovězí roštěné, mi v dnešní anonymní domě prostě pokaždé zvedne náladu. Někdo, kdo viditelně dělá svou práci rád a poctivě, mi nepřestává dělat radost. 

Jedním z kousků v balíčku bylo kilo hovězího krku. Přiznám se, hovězí úplně často nekupuju. Nastudovala jsem, jak se krk má správně upravovat, zjistila, že nejlepší je pomalé a dlouhé vaření či dušení, vzpomněla si na mou položku v listu "Musím vyzkoušet" a utíkala do knihovničky pro kuchařku Julie Child. Potom jsem rovnou sáhla ještě po Deníku Dity P., oba postupy zkombinovala a byl z toho skvělý nedělní oběd. 

Ingredience pro 6 osob:


1 kg hovězího masa (kýta, zadní, přední nebo třeba i kližka, ořech nebo krk) - nakrájené na větší kostky
100 g slaniny nakrájené na kostičky
1 cibule 
2 mrkve
2 bobkové listy
pár snítek tymiánu
200 g žampionů - mělo by jich být taky cca. 15
15 maličkatých cibulek nebo šalotek
láhev dobrého červeného vína
300 ml hovězího vývaru
2 lžíce rajčatového pyré
trochu hladké mouky
olivový olej a máslo na opékání
sůl, pepř
plátek másla

k podávání - bageta, bramborová kaše nebo třeba celerové pyré


Postup: 


1.Troubu předehřejete na 160°C. V těžkém hrnci na olivovém oleji opečte kostky masa, které jste před tím obalili v hladké mouce. Pečte postupně, masa je opravdu hodně. Když je hotovo, orestujte v hrnci cibuli, slaninu a mrkev do hněda, na konec přidejte rajčatové pyré. Všechno maso naskládejte zpátky do hrnce, osolte a opepřete. Vše zalijte větší částí vína a vývaru (aby bylo maso potopené), přidejte bobkový list a tymián. Vše v hrnci na plotýnce přiveďte k varu. 

2. Hrnec přiklopte poklicí, dejte do trouby a nechte pozvolna dusit, a to minimálně! 2,5 hodiny (Julie Child říká 3 - 4). Správnou konzistenci masa poznáte tak, že ho krásně lžící nebo vidličkou můžete krájet, je úplně měkké.  Výsledný čas hodně záleží na druhu a kvalitě masa a také na velikosti kostek. Asi v polovině pečení podlijte zbylým vínem a vývarem.

3. Půl hodiny před koncem pečení si v pánvi na olivovém oleji a másle opečte žampiony, a potom zvlášť také cibulky. Přidejte do hrnce a pečte ještě další půl hodiny. Do hotového ještě zamíchejte plátek másla a nechte rozpustit.

Sezvěte na oběd přátele a podávejte s křupavou bagetkou a láhví červeného vína stejného druhu, jaký jste použili do jídla. 

čtvrtek 5. června 2014

Salát z polníčku a pečené červené řepy

Mám ráda červenou řepu, tu babiččinu domácí naloženou a nebo jednoduše upečenou. V poslední době je řepa hrozně módní a já si myslím, že je to dobře. Za doslova pár korun dostane výbornou ingredienci, ze které zvládnete udělat mnoho pokrmů. Salát z červené řepy skvěle poslouží jako předkrm anebo třeba jako moc dobrý doplněk ke grilování.


Ingredince na dvě porce salátu:


4 středně velké bulvy červené řepy
balsamicová redukce - třeba Kalamata s fíky
2 hrsti polníčku
FETA sýr
olivový olej
sůl a pepř
vlašské ořechy


Postup:


1. Červenou řepu omyjeme, osušíme, pokapeme olivovým olejem, osolíme, opepříme. Jednu po druhé zabalíme do dvou vrstev alobalu. Pečeme v troubě předehřáté na 200°C podle velikosti řepy 45 minut až hodinu, měkkost vyzkoušíme ostrým nožem, který by měl bulvou bez problémů projít. 

2. Řepu necháme zchladnout, oloupeme ji, nakrájíme na co nejtenčí plátky. Na talíř naskládáme spolu s polníčkem, zakápneme olivovým olejem a balsamicovou redukcí, posypeme sýrem a vlašskými ořechy.



Můj tip:


Pokud neseženete redukci s fíky, použijte klasickou balsamicovou redukci a salát doplňte ještě o lehkou zálivku z medu, olivového oleje a citronové šťávy.

neděle 1. června 2014

Tvarohové knedlíky s jahodami

Ve čtvrtek mi začaly prázdniny, poslední v životě. K prázdninám podle mě patří jahody a taky třešně, které si dojedete natrhat do košíku na kole. Z jahod dělám skvělou marmeládu, koktejl anebo právě knedlíky. Osvědčený recept se vám ale bude hodit na jakékoliv ovoce, třeba meruňky, borůvky a nebo švestky. Já připravuji knedlíky tvarohové, jsou lehké a hezky hrajou s ovocem, k létu prostě sedí. 



Ingredience:


500 g měkkého tvarohu (nejlépe toho v kostce)
250 - 280 g polohrubé mouky (ráda nahrazuji špaldovou) + extra mouku na balení jahod do těsta
2 žloutky

20 malých jahod

tvaroh na strouhání
máslo
cukr moučka
zakysaná smetana - volitelně



Postup:


1. Měkký tvaroh, žloutky a mouku zpracujeme nejdříve vařečkou, a potom rukama v jemné těsto. Těsto se poměrně dost lepí, nepřidáváme ale příliš mouky, protože jí použijeme dost ještě až budeme do těsta balit jahody.

2. Těsto rozdělíme na 20 kousků - buď vyválíme na plát a rozkrájíme na 20 čtverců, nebo uděláme váleček a ten rozkrojíme na 20 částí, potom z každé z nich uděláme placičku, do které zabalíme jahodu.

3. Knedlíky vaříme 10 minut ve vroucí vodě, vyndaváme děrovanou naběračkou, podáváme s cukrem, tvarohem a máslem nebo také se zakysanou smetanou či jahodovým žahourem (rozmačkané jahody s cukrem). 



pátek 23. května 2014

Prague Food Festival 2014

Byla jsem letos rozhodnutá, že na Prague Food nedorazím. Přece jen mám příští týden státnici, nakonec mi to samozřejmě nedalo, sehnala jsem vstupenky a rozhodla se, že se za to všechno učení odměním a hlavně přijdu chvíli na jiné myšlenky. Vyhradili jsme si asi dvě hodiny s tím, že to letos vezmeme rychleji. Bylo to akorát, festival jsme si užili v pohádkovém počasí a do tramvaje dobíhali v pravém letním slejváku. Hned na začátek bych chtěla poprosit, abyste celý článek brali jako moje osobní postřehy a tipy. Rozhodně si nadjedete svoje favority, uděláte si vlastní názor, v něčem se mnou budete souhlasit a v něčem třeba zase ne. Pokud se na Prague food festival teprve chystáte, já vám přeji, ať si ho hezky vychutnáte. 





Kapří hranolky podle tradiční receptury, šťouchaný máslový brambor, restaurace Šupina a šupinka


Co mi chutnalo a co ne?


V seznamu jsem si zaškrtala všechno, co jsme chtěli vyzkoušet. Začali jsme ve známé restauraci U Štěpána, která se proslavila především díky pořadu Ano šéfe! Slyšela jsem od pár známých, že se vydali na Šumavu a byli zvědaví, jestli restaurace s vlastním chovem skotu bude tak skvělá, jak ji vychválil Zdeněk Pohlreich. Někdo byl zklamán, někdo byl nadšen, a já jsem si si chtěla udělat svůj názor, tak mě moc potěšilo, že se objeví právě v Praze. Menu bylo ve velmi domáckém stylu, já ho mám ale poslední dobou čím dál tím radši. Domácí játrová paštika, líčka na červeném víně s celerovým pyré, koláček s drobenkou a třetinka černého piva, to vše za 10 grandů. Na nic si nehrají a na talíři dostanete líčka, která se krásně rozpadají, celerové pyré skvěle jemné a dochucené, paštiku si mažete na čerstvý chleba spolu s domácí meruňkovou marmeládou a nakonec to zajíte koláčkem, který nejspíš peče stejně vaše babička. U mě Štěpán rozhodně prošel, jen tak dál prosím!

Cena za menu: 10 grandů

Dušená hovězí líčka na červeném víně s celerovým pyré a restovaná kořenová zelenina, restaurace U Štěpána

Následovaly klasické třeboňské kapří hranolky ze známé restaurace Šupina a Šupinka. Pocházím z jižních Čech, krajiny rybníků, bohužel kapra ale ve většině případů nesním, mám k rybám obecně odpor z dětství a snažím se s ním krůček po krůčku bojovat. Odhodlala jsem se tedy ochutnat jednu hranolku, a potom už si jen brala druhou, třetí, čtvrtou, ...  Tradiční třeboňská specialita, kterou taky můžu jen doporučit. 

Cena za porci: 4 grandy



Z dalších potom můžu doporučit stánek Naše maso. Shodou okolností jsme někdy v minulém týdnu šli okolo jejich prodejny v Dlouhé a zastavili se na domácí hamburger. Sám guru všech českých řezníků František Kšána ml. s námi pohovořil stejně tak jako skoro se všemi ostatními zákazníky, co do řeznictví dorazili. Bez ohledu na to, jestli si koupíte dva párky a nebo maso za tisícovku, si vás tu váží úplně stejně. Pražská šunka v housce, grilovaná salsiccia, steak ze 42 dní stařeného roštěnce nebo prostě jen buřt za jeden grand, který vám opečou před vámi přímo na ohni. Určitě tam zajděte.  


Potom přišel bizoní steak z Nebrasky U Emy Destinové a bramborovým pyré s rozmarýnem. Bylo to naše nejdražší jídlo, stálo 8 grandů. Já osobně jsem po něm nijak netoužila, ale M. ho chtěl ochutnat  s tím, že bizona si jen tak někde nedá. Bohužel zklamání bylo velké. To že je to maso tužší bych samozřejmě pochopila, bizona jsem nikdy nejedla a věřím, že to tak prostě je, bohužel bylo ale propečené prakticky skrz na skrz, takže ho šlo jen stěží ukrojit. Vedle nás seděl pár, který mě naprosto stejný postřeh a měl steak snad ještě o chlup propečenější než my. Kaše naprosto nedosolená, po rozmarýnu ani stopa. Škoda!


Sushi set, Aureole

Chuť jsme si šli spravit do Aureole, kde jsem měla zálusk hlavně na dezert. Utratili jsme tam nakonec našich posledních 10 grandů a dali si celé menu. Sushi není moje nejoblíbenější, ale M. si pochutnal. Hlavní jídlo - kachní stehno á la pekingská kachna, moc dobré a lehké. A teď to přijde, dezert! Skvěle sladěná kombinace karotkovo - zázvorového dortíku, krém z pečené bílé čokolády a sorbet z pomeranče a bazalky. Všechno spolu na vidličce krásně hrálo a u mě zřejmě tenhle dortík vyhrál mezi všemi jídly.





Karotkovo - zázvorový dortík, krém z pečené bílé čokolády, sorbet z pomerančů a bazalky, Kachní stehno á la pekingská kachna, hoisin omáčka, okurka a cibulka v šafránové placičce, restaurace Aureole

Na konec k organizaci festivalu. Pamatuji si doby, kdy jste menu v přepočtu za 300 korun jedli ve stoje, protože na vás nezbyl stoleček. Tenhle rok jsme narazili na mnoho stanů, které myslím poskytnou i ochranu před deštěm. Nevím, jestli Hradní stráž prostě už vzdala boj s "rebely", co posedávají na trávnících nebo je to letos jejich oficiální stanovisko, všude si ale můžete v klidu posedět. Milým překvapením jsou i kovové příbory, které dostanete u každého stánku. My jsme byli zvyklí nosit si vždycky svoje, protože s těmi plastovými se těžko dalo něco ukrojit, letos jsme je ale ani nepotřebovali. Mám pocit, že pořadatelé se prostě poučili z chyb, které jim jsou návštěvníky vyčítány a ač má jistě festival své nedostatky, já se na něj každý rok ráda vracím.

neděle 18. května 2014

Vejce Benedikt

Vejce Benedikt, snídaňová klasika, kterou má rád Zdeněk Pohlreich a já. Abych to uvedla na pravou míru, přes týden snídám ovesnou kaši slazenou medem nebo sirupem z agáve, pečivo, lučinu, sýr nebo domácí müsli. O víkendu ale rádi vstáváme později a jsou to jediné dva dny, kdy si můžeme dopřát dlouhou a vydatnou snídani. Tenhle víkend jsme strávili u rodičů na jihu Čech. Strýc z vedlejšího stavení chová slepice, které celý den pobíhají po zahradě, a potom snesou skvělá vejce. A právě na vejce Benedikt jsou čerstvá vejce potřeba. Jedinou komplikací v receptu je holanská omáčka, pokud si ale budete dávat pozor, určitě se vám nesrazí. Já ji na vejce ráda připravuji hustší, aby z žemle tolik nestékala, klasicky má být ale řidší. A pokud recept nevyužijete k vejci, určitě se Vám bude hodit teď ve vrcholící sezóně chřestu.


Na holandskou omáčku:


50 ml smetany ke šlehání a nebo taky bílého vína
70 g másla
2 žloutky
polovina citronu
sůl
bílý pepř
půl lžíce octa


K podávání:


3 co nejčerstvější vejce
lžíce octa
žemle rozkrájené napůl a opečené v toasteru
3 plátky dobré šunky
čerstvá pažitka


Postup:


1. Nejdříve si začneme připravovat omáčku. Smetanu s octem, solí a pepřem necháme přejít varem a následně necháme dobře vystydnout. Máslo rozpustíme a dáme stranou. 

2. V hrnci přivedeme k varu dostatečné množství vody, vřít musí tak akorát, aby vám var vejce nerozmetalo, až ho tam vhodíte. Do hrnečku rozklepneme vejce, vařečkou v kastrolu uděláme mírný vír a vlijeme do něj vejce. Chce to trochu cviku, ale myslím, že třeba napodruhé už to zvládnete s přehledem. Vaříme jen 2 minuty, potom vyndáme děrovanou naběračkou a hned hodíme do studené vody, aby se vejce vlastním teplem nedovařilo.

3. Na kastrůlek s vodou posadíme mísu, přivedeme pod ním vodu k varu, začneme poctivě šlehat žloutky a smetanovou směs. Plamen ztlumíme, mísu čas od času z hrnce sundáme, problém totiž je, že když do mísy zespoda jde příliš tepla, udělají se vám de facto míchaná vajíčka. Šleháme 4 nebo 5 minut, směs by měla viditelně zhoustnout. Po kouskách zašleháváme máslo, nakonec ještě dochutíme citronovou šťávou, množství je na Vás. Pokud se vám omáčka zdá moc hustá, stačí zředit trochou smetany. 

4. Všechno dohromady sestavíme. Žemle, šunka, vejce, omáčka, pažitka.




středa 14. května 2014

Domácí gnocchi s rajčatovou omáčkou

Na začátek omluva. Na konci května dělám ve škole státnici, učím se, každým dnem jsem nervóznější a na blogování mi bohužel zbývá méně času, než bych chtěla. Venku je jaro a já bych ho chtěla trávit úplně jinak, než zavalená v zákonech. Momentálně mám tedy stejně pocit, že nejlépe ovládám zákon schválnosti. Jinak si nedovedu vysvětlit, že už čtvrtý den mi usilovně roste zub moudrosti a to k učení není úplně veselá kombinace. Ale už konec stěžování! Hledám teď rychlá, ale zároveň dobrá jídla. V časovém presu si dokážu odpustit ledacos, rozhodně ne ale oběd nebo večeři. Gnocchi jsou ve své podstatě bleskové jídlo, jen po nich zůstane nádobí na uklízení. 



Ingredience na 3 porce:


Noky:


600 g brambor
1 vejce
100 g hladké mouky + na podsypání
sůl

Na omáčku:


plechovka sekaných rajčat
pár cherry rajčátek
2 lžíce olivového oleje
2 stroužky česneku
1 menší cibule
lžíce třtinového cukru
čerstvá bazalka
trochu plnotučné smetany na zjemnění omáčky - volitelné

rukola
parmazán


Postup:


1. Brambory si předvaříme vcelku, podle velikosti asi 10 - 15 minut. Vevnitř musí zůstat ještě trošku tuhé. Ještě horké brambory oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle nebo prolisujeme v lisu na brambory. Důležité je postupovat opravdu rychle, než vychladnou. Přidáme dostatek soli, mouku a vejce. Rukou vše v míse zpracujeme a vyklopíme na pomoučněný vál. Celá akce musí být blesková, dlouhé propracování těstu škodí, postupně řídne a lepí se vám na ruce. S noky je to totiž jako s bramborovými knedlíky, čím je těsto studenější a déle ho necháváte na vzduchu, řídne a lepí se, přidáváním mouky se to ale nevyřeší. Až těsto drží pohromadě, rozdělíme ho na 4 části, z každé vytvarujeme dlouhý váleček, rozkrájíme nožem na kousky dlouhé asi 1 centimetr. Každý nok obalíme v mouce, můžeme v něm také udělat rýhu vidličkou po celém jeho obvodu. 

2. Noky vaříme v osolené vodě jen chviličku (asi 3 minuty), než vyplavou na povrch.

3. Omáčku připravíme tak, že v hluboké pánvi necháme rozpálit 2 lžíce oleje, přidáme nadrobno pokrájenou cibulku. Restujeme cibulku, až zesklovatí, potom přidáme na plátky nakrájený česnek a pár cherry rajčátek a rajčata z plechovky. Vše necháme na mírnějším plameni probublávat cca. 15 minut, vidličkou čas od času rozmáčkneme cherry rajčátka. Nakonec vše dochutíme solí, pepřem, lžící třtinového cukru, čerstvou bazalkou a jedním rozetřeným stroužkem česneku. Kdo má rád jemnější a krémovější omáčky, může zjemnit kapkou smetany ke šlehání.

4. Dozdobíme rukolou a parmazánem.

Můj tip:


Noky můžete podávat taky se špenátem a ricottou nebo v sýrové omáčce. Mám ráda všechny varianty.