úterý 11. září 2018

Podzimní salát s grilovanou dýní

A jsou tady zase. Dýně. Podzim. Grilování venku bude pomalu končit a přesuneme se domů do tepla. Od Electroluxu mi dorazil nový Plancha grill, je velký a pořádně těžký, můžu ho dát přímo na naši plynovou desku a nebo na kteroukoliv jinou. Rázem se stal jedním z mých nejoblíbenějších kousků, grilujeme na něm sýr, zeleninu, maso, prostě ho jde používat stejně jako venkovní grily. V létě dám přednost grilování pod širým nebem, ale jakmile se ochladí, ráda ho budu používat uvnitř doma. Z dýně dělám obvykle klasiku klasik - polévku, ale tenhle lehký salát s grilovanou dýní je taky můj oblíbený.

Ingredience na 2 porce:


2 hrsti salátových listů (já jsem použila dubový a ledový)
1/2 menší dýně hokaido
1/2 červené papriky
2 lžíce dýňových semínek
2 lžíce pekanových ořechů
100 g balkánského sýra
sůl, pepř
olivový olej
balsamicový ocet
citronová kůra



Postup:


1. Dýni rozpůlíme, vydlabeme semínka a nakrájíme na měsíčky, s paprikou uděláme totéž. Gril rozehřejeme, zeleninu potřebe olivovým olejem, posolíme a ugrilujeme. Hotovou zeleninu dáme stranou a necháme dobře vychladnout.

2. Salát vypereme, rozdělíme na talíře. Zeleninu si nakrájíme na menší kousky, dáme do mísy, pokapeme olivovým olejem, zakápneme balsamicovým octem a promícháme s dýňovými semínky, osolíme a opepříme. V další misce si připravíme jednoduchou zálivku, smícháme si olivový olej, balsamicový ocet a trochu nastrouhané citronové kůry.

3. Salát rozdelíme na talíře, navrstvíme zeleninu se semínky, přidáme rozdrobený balkánský sýr a pekanové ořechy, zakápneme dresingem.

čtvrtek 30. srpna 2018

Obrácený švestkový koláč ze špaldové mouky

Mně občas přijde, že některé suroviny se pro mě rovnají určitá roční období a nesou s sebou stereotypy. Tak třeba švestky. Jakmile začnou zrát, padá na mě trochu podzim. To už je jenom krůček k dýním, které jsou pro mě jednoznačný symbol padajícího listí, teplých svetrů a horkého čaje. Dneska mám pro vás recept na obrácený švestkový koláč, se kterým není moc práce, a přesto chutná skvěle. 

Recept vznikl v rámci spolupráce s Electrolux. #chutzazitvic #pecemevpare

Ingredience:


150 g hladké špaldové mouky
120 g povoleného másla
150 g třtinového cukru
2 vejce
3 lžíce mléka
1 menší lžička skořice
1 menší lžička prášku do pečiva
špetka soli


cca 10 švestek
plátky mandlí
2 lžíce třtinového cukru
50 g másla



Postup:


1. Nejdříve si vypeckujeme švestky a rozkrájíme je na půlky. Dno dortové formy o průměru cca 23 cm bohatě vymažeme máslem, zbylé máslo po kouskách poklademe na dno a zasypeme třtinovým cukrem, zaprášíme skořicí a plátky mandlí. Na směs poklademe rozpůlené švestky řezem dolů.

2. Připravíme si těsto. Povolené máslo si začneme šlehat s třtinovým cukrem, až z nich bude kompaktní hmota, po jednom zašleháme i vejce. Dále zašleháme mléko a zapracujeme po částech i všechnu mouku s kypřícím práškem a skořicí. Pokud by bylo těsto příliš husté a špatně se s ním pracovalo, zapracujeme ještě jednu lžíci mléka. Těsto rozetřeme na švestky.

3. Koláč pečeme v horkovzdušné troubě (u mě funkce pravý horký vzduch) na 180°C asi 30 - 40 minut. Asi v polovině pečení s ním otočte, aby se propekl rovnoměrně. Já jsem ze svojí trouby nadšená, je to první v řadě, kterou mám a peče opravdu rovnoměrně, takže se o koláč celou dobu vlastně nemusím starat. Ještě teplý vyklopíme z formy, nejdříve spodek tupým nožem opatrně odřízneme od formy, aby na ni nezůstaly nalepené některé švestky, poté překlopíme na talíř. Na závěr ještě posypeme plátky mandlí.


středa 1. srpna 2018

Nektarinková galetka

Letní pečení, to je kapitola sama pro sebe. O ovoce není nouze, skvělé nektarinky seženete na každém rohu. V tomhle receptu ideálně zužitkujete ty, které už vám doma trochu povadly a v puse nekřupou, do galetky jsou ale skvělé. 

Recept jsem připravila v rámci spolupráce s Electrolux. #chutzazitvic #pecemevpare


Ingredience:


90 g másla
150 g hladké špaldové mouky
2 - 3 lžíce ledové vody
špetka soli

4 nektarinky
2 lžíce meruňkové marmelády
pekanové ořechy

na servírování javorový sirup



Postup:


1. Nejdříve si připravíme těsto. Propracujeme si mouku s trochu povoleným máslem (to je dobré rozkrájet na malé kostičky), přidáme špetku soli, lžičku cukru a vodu. Nejdříve začneme se dvěma lžícemi. Pokud se těsto bude špatně pojit, přidáme ještě půlku. Musí vzniknout hezké jemné konzistentní těsto, které dáme vychladit na hodinu do lednice. 

2. Mezitím si vypeckujeme a nakrájíme nektarinky. Těsto vyválíme ve větší kruh, potřeme ho meruňkovou marmeládou, poklademe nektarinkami a zasypeme nasekanými pekanovými ořechy.

3. Trobou si předehřejeme na 180° C (používám horkovzdušný program). Electrolux dodává k troubě i dírkovaný plech, který používám přesně na galetku. Krásně se totiž těsto propéká i zespoda, a potom se nestane, že spodek je nedopečený. 

4. Galetku podáváme posypanou pekanovými ořechy a kdo chce, může ji ještě polít trochou javorového sirupu.


úterý 5. června 2018

Německý bramborový salát a durynská klobása

Německá kuchyně je mi hodně blízká. Když na jaře přišla Německá turistická centrála pro Českou republiku s nabídkou uspořádat pod jejich záštitou malý kurz vaření s pár fanoušky, byla jsem potěšená. Cestování je moje velká láska a jídlo možná ještě o fous větší, navíc vždycky je fajn setkat se s lidmi, který mají stejnou vášeň. Byl sice duben, ale počasí tak skvěle vyšlo, že jsme mohli strávit uvolněné odpoledne na zahradě kulinárního studia Bauer media, ogrilovat durynské klobásy, připravit nakyslý bramborový salát a užít si jarního sluníčka v přítomnosti milých lidí (ať už účastníků kurzu, tak moc milých pořadatelů z centrály).  Rozcházeli jsme se příjemně naladění skvělým německým vínem z Porýní a já měla zase krásný pocit, že takovéhle věci má smysl dělat. Věci, které dělají ostatním radost.

#EnjoyGermanFood


Ingredience na 4 porce:


1 kg brambor na salát - můžete přidat i zvláštní druhy fialových a červených brambor
1 svazej jarní cibulky
horký hovězí vývar
1 lžíce hrubozrnné hořčice
1 lžička medu
kvalitní rostlinný olej
vinný ocet
pažitka a petrželka
sůl, pepř
1 citron

4 durynské klobásy
hořčice


Postup:

1. Brambory si předvaříme - raději méně, aby se nerozpadaly při krájení. Ještě teplé je oloupeme a nakrájíme na plátky. Dobře je osolíme, opepříme a zalijeme horkým hovězím vývarem - asi jednu deci, aby se tekutina do brambor hezky vsákla. Dál si nasekáme jarní cibulku a bylinky, vše přidáme do salátu. Salát dochutíme vinným octem, hrubozrnnou hořčící a kdo chce, může trochu dosladit medem, výslechá chuť má být hodně nakyslá. Přidáme ještě lžíci rostlinného oleje, nakonec zakápneme citronem a necháme vychladit v lednici.

2. Klobásky k Německu prostě patří. Já znám nejlépe ty bavorské, durynské jsem ochutnala poprvé. Jsou oproti bavorským o dost větší a jinak okořeněné. My jsme je sehnali v Makru. Stačí je ze všech stran krásně dozlatova ogrilovat a podávat je se studeným bramborovým salát, vychlazeným pivem a volitelně hořčicí.




sobota 2. června 2018

Letní salát s trhaným kuřecím masem

Trhané maso je hit. Hlavně vepřové. Tenhle recept ja ale letní a lehký, křupavé salátové listy a dobře ochucené kuřecí maso. Trhané kuřecí připravuji v parní troubě od Electrolux. Krásně se upeče a zůstane díky páře i hezky šťavnaté. Další použití už je potom hodně variabilní. Já mám ráda svěží variantu se zeleninou, skvěle poslouží ale i na všechny výlety do přírody a nebo prostě jako oběd do krabičky do práce. Dá se dát třeba do burgeru nebo sandwiche a zabalit s sebou na cesty.


Ingredience na 3 porce:


2 kuřecí prsa
2 velké cibule
1 lžíce uzené papriky
špetka sušeného zázvoru
limetová šťáva
2 stroužky česneku
1 lžíce třtinové cukru
olivový olej
sůl, pepř
voda nebo pivo na podlití

salát litlle gem
rajčata
okurka

olivový olej
balsamico
sekaná petrželka
špetka cukru


Postup:


1. Kuřecí prsa si očistíme, dobře osolíme a opepříme. Opečeme na pánvi do zlatava a dáme stranou. Cibuli na kostičky si orestujeme, přidáme česnek nakrájený najemno, zasypeme paprikou, zázvorem a cukrem. Stáhneme z ohně a vrátíme do pánve kuřecí prsa. Podlijeme vše vodou, dáme péct do trouby vyhřáté na 150 C s parním programem. Pokud byste parní troubu neměli, dejte na dno trouby alespoň kastrůlek s vodou. Kuře pečeme asi hodinu, často kontrolujeme a podléváme, aby se cibulka nepřichytila. Časem se krásně zkaramelizuje a dodá masu chuť. 

2. Po hodině by mělo být maso upečené a mělo by se rozpadat. Maso roztháme vidličkou, mělo by to jít dobře. Zamícháme s cibulovou směsí a ještě zakápneme trochou limety.

3. Nakrájíme si salátové listy, okurku a rajče. Připravíme si dresing. V mističce spolu prošleháme olivový olej, balsamicový ocet, posekanou petrželku a špetku cukru. Potom už jen podáváme.




pátek 27. dubna 2018

Lehký bramborový salát s grilovaným chřestem

A je to tady! Chřestová sezóna začala. Musím se přiznat, že já jsem svou cestu k chřestu hledala docela dlouho. Není to tak, že by mi nechuhtnal, jen prostě přijít na to, jak ho nejlíp použít, mi prostě chvíli trvalo. Každopádně u chřestu platí zásadní pravidlo - musí být čerstvý. Když stonek ohnete, musí krásně křupnout a prasknout, ten gumový si nekupujte, nebude z něj nic dobrého. Tenhle nakyslý bramborový salát připravuju v průběhu roku v mnoha variantách, na jaře do něj přidám špenátové listy, pažitku, chřest a je z něj třeba skvělá příloha ke grilování nebo s vajíčkem rovnou lehčí hlavní jídlo.


Ingredience pro 2 osoby:


10 brambor
1 svazek zeleného chřestu
1 svazek ředkviček
hrst baby špenátu a lístků červené řepy
pažitka
2 vejce



Na zálivku:


1 menší lžíce medu
1 lžička dijonské hořčice
1 - 2 lžíce vinného octa nebo jiného přírodního ovocného octa (např. jablečný)
4 lžíce olivového oleje


Postup:


1. Brambory si předvaříme do měkka, dáváme pozor, aby se nerozvařily, poté je necháme úplně vychladnout. Brambory nakrájíme na menší kousky, ředkvičky nakrájíme na plátky a dáme do mísy.

2. Vejce si uvařímě na měkko - od bodu varu odpočítáme asi 6 minut, odstavíme a necháme vychladnout. Chřest si na sucho ugrilujeme ze všech stran cca 5 minut. Hotový dobře osolíme, opepříme, zakápneme olivovým olejem, nakrájíme a přidáme k ostatním surovinám. Přihodíme špenát s listy červené řepy a nasekanou pažitku.

3. Připravíme si dresing. V mističce si metličkou vyšleháme tekutý med, olivový olej, hořčici a vinný ocet. Dresing dobře osolíme a opepříme. Salát zalijeme zálivkou, dobře promícháme, dosolíme a ozdobíme navrch pažitkou a uvařeným vajíčkem.


Můj tip:


Místo vinného octa můžete použít i jiný přírodní ovocný, třeba jablečný, ale mně prostě do salátu chutnal víc právě tenhle z červeného vína, dodal dresingu příjmenou nakyslou ale zase ne příliš agresivní chuť. V kombinaci s medem a horčicí je to moje zamilovaná zálivka, která se s malými obměnami hodí skoro do všech salátů.

Recept jsem připravila ve spolupráci s Bzeneckým octem. 

čtvrtek 19. dubna 2018

Zápisky z Nového Zélandu

V ideálním světě se ráno po svatbě probudíte, královsky se nasnídáte, vstřebáte všechny dojmy, a potom rovnou odjedete na svatební cestu. My jsme si potřebovali pár měsíců odpočinout, já jsem se navíc v zápětí musela začít učit na advokátní zkoušku, takže jsme cestování začali plánovat až někdy kolem Vánoc. Zásadní otázkou je vždycky “kam a kdy”. Poměrně záhy jsme se shodli, že jsme ani jeden ještě nebyli na australském kontinentu. Oba nás lákal Nový Zéland, zelená země s nádhernou přírodou. A taky nám došlo, že je to vlastně tak daleko, že možná právě teď, kdy můžeme cestovat jen sami dva, starat se jen sami o sebe, je ta pravá chvíle, přeci jen těch dvacet hodin v letadle tomu dodává rozměr navíc. Na závěr cesty jsme ještě naplánovali Fiji, o tom ale zase není tolik co vyprávět, to už byla jenom taková třešnička na dortu a odpočinek u moře. 

Nemyslím, že by vás bavilo číst podrobný popis, kde jsme všude byli, teda aslepsoň mě by to nebavilo určitě. Proto tu najdete pár mých subjektivních postřehů, tipů a fotek (některé jsou z foťáku, některé z iPhonu, některé fotil Marek - děkuju).

Letenky a cesta


Cesta je dlouhá, to je sice známá informace, ale je fajn na to myslet a udělat si ji o něco shůdnější, pokud to jenom trochu jde. Letenky jsme koupili u Korean Air s přestupem v Seoulu. Tam jsme z Prahy letěli jedenáct hodin, podívali se do centra, jednu noc se vyspali a pokračovali dalších jedenáct hodin do Aucklandu. Podle mě je to taková ideální proporce, dvakrát jedenáct hodin, když se mezitím vyspíte v normální posteli, se dá v klidu přežít. Dá se to samožřejmě přežít i v kuse, ale úplně bych to podstupovat nechtěla. Jsem moc ráda, že jsem Seoul viděla, miluju ten pocit, kdy ráno ještě snídáte doma a na večeři se octnete v úplně jiné kultuře. Město jako takové mě neoslovilo tak, že bych si řekla, že tam určitě musím brzy znovu. Možná jste tam třeba někdo strávil delší dobu a je to váš zamilovaný kus naší planety, na mě to působilo trochu moc šedivě, betonově, neosobně, ale určitě to bylo i ročním obdobím a tím, že poprchávalo a tím, že to byla skutečně blesková návštěva. Každopádně korean bbq neurazí určitě nikoho a je to moc hezká společenská událost.



Cestování po Zélandu


My jsme si na cestování půjčili tzv. campervan s tím, že se v něm budeme dopravovat a zároveň i spát. Upřímně řečeno, teď zpětně mám pocit, že se tam ani jinak úplně cestovat nedá. Resp. samozřejmě dá, ale tohle je opravdu nejpohodlnější a nejvíc rozšířený způsob. Poskytne vám to úžasnou svobodu. Když si stáhnete aplikaci campermate, budete vědět, kde je jaký kemp, kde můžete být úplně zadarmo, kde se platí apod. Ve volné přírodě se parkovat a spát nesmí, hrozí za to pokuta 200 NZ dolarů (1 NZD k dnešku cca 15 Kč), což je podle mě správně, protože to množství turistů by se nakonec chtě nechtě podepsalo na přírodě, která je to, za čím tam jedete. Ale i tak se tam dají najít neuvěřitelná místa, kde se spát může a navíc bez stresu a legálně. My jsme pár nocí strávili přímo na pláži, pár nocí u jezer a budu si to jisto jistě pamatovat, protože to byl jeden z nejkrásnějších zážitků vůbec. 

Auto jsme měli dobře vybavené vším na vaření a na spaní. Netuším, jestli je to standard nebo ne, ale skoro bych si tipla, že ano. Nemusíte s sebou složitě vláčet spacák, my jsme v autě měli ledničku, plynový vařič a dostatek nádobí i na průměrně složitý kulinářský počiny. Každý večer jsme si museli rozestlat naši postel pro dva, na to jsme už ale měli takový sehraný postup a měli jsme to hned hotové.


Jídlo


Jídlo je kapitola sama pro sebe. Osobně mi to přišlo jako mix absolutní Anglie s trochou typickýho severoamerickýho stylu. Špatná zpráva je, že to, co se povětšinou nabízí v restauracích není nic, z čeho bych byla u vytržení, navíc pokud nechcete přibrat pár kilo, po pár dnech zjistíte, že je lepší si nakoupit čerstvé suroviny a udělat si to po svém. Nutno podotknout, že z velkých měst jsme byli akorát ve Welingtonu a Christchurchi a nepochybuju o tom, že třeba v Aucklandu a ostatních větších městech budou restaurace, které za to stojí. Určitě si dejte fish and chips, který nabízí na každém rohu a je to taková klasika, která k tomu patří. Další věc, co stojí za to, jsou jejich kavárny, kafe bylo skvělý snad všude a na mrkový dort si rychle uděláte závislost. Obecně nás prostě ale nebavilo jíst burgery, pie, hranolky, pizzu a další ne moc zdravý věci, tak jsem z toho povětšinou udělala takový foodloverův koutek na cestách. Navíc doma na vaření nemám tolik času a vaření v přírodě je moje velká láska. Další problém je, že v těch nejodlehlejších koutek jste rádi, že narazíte na supermarket natož na fajn restauraci. A tak jsme si užili grilování, čerstvý saláty, jehněčí, lososa, kterýho chovají v jezerech a prostě všechno, co nás napadlo, bylo to po většinou lokální a zvládla jsem to v těch podmínkách uvařit. Párkrát jsme zastavili u silnice, koupili si přímo od farmáře čerstvá vejce a zeleninu, což byla vůbec ta nejlepší snídaně. 

Počasí


V březnu na Zélandu začíná podzim, což znamená chladnější teploty a víc deště, samozřejmě ale jako všude to neplatí paušálně. Je to taková vedlejší sezona, která nám úplně vyhovovala, opravdu hodně pršelo všeho všudy asi jen jednou a 17 - 20 stupňů je třeba pro mě osobně skvělá teplota, navíc sluníčka jsme si užili taky dost. Samozřejmě ale je to o štěstí - jako vždycky a všude.

Mých top 7


Obecně nedokážu říct, který ostrov se mi líbil víc, jestli severní nebo jižní, oba měly něco do sebe. Tady je seznam míst, která se mi do paměti zaryla víc, než ta ostatní.

Marlborough a vinice 


Nádherná vinařská oblast zalitá sluncem. Kupte si ve vinarštví Yelands v Seddonu láhev nebo dvě a dají vám malou mapku a nechají vás projet samotné přímo mezi jejich vinicemi s výhledem na pobřeží, to byl pro mě zážitek. Vinice jsou taková moje slabost, dokážu tam někde stát na kopečku  třeba hodinu a jen tak se rozhlížet po těch pravidelných řádkách. A tady byly tak privedlný, jako kdyby je udělali podle pravítka. 



























Glow worms


Přiznávám, byla jsem ze začátku skeptická. Hledat po tmě svítící červy mě nelákalo, o to víc mě to nakonec nadchlo. Na Zélandu je víc míst, kde je najdete, my zajeli do McLaren Falls Park. Po setmění si vezmete baterku a vyrazíte k potoku nebo k malém vodopádu, když budete mít štěstí, najednou se před váma rozprostřpu stovky světlíček v úplné tmě. Larvy jako takové vůbec neuvidíte, jsou opravdu tak miniaturní, že vám to ani nedojde :) Je to spíš jak kdyby tam někdo rozvěsel taková malá vánoční světýlka. Vyrazilo mi to dech, navíc když se z larvy vylíhne brouk, za pár dní zemře, protože nemá ústní otvor a nemůže jíst. Ještě pár dní potom jsem přemýšlela, jak to ta příroda vlastně myslela.

Mount Cook 


Nejvyšší hora Nového Zélandu. Pokud nejste horolezci, tak na ni nevylezete, můžete ale projít hezký tříhodinový trek a nabažíte se jí do sytosti. Nakonec ji uvidíte velkolepou před sebou i s jezírkem, ve kterém plavou kry - alespoň dvě tam byly :)


Výhled na Wanaku - Roys peak 


Nenechte se zmást, na tenhle kopeček a zase dolů půjdete asi pět hodin. Je odstud nadherný výhled na jezero a městečko Wanaka. Když už budete ve Wanace, mrkněte se na ten jediný strom, který tam v jezeře osamocený stojí.


Tongariro Alpine crossing 


Tady jsme měli trochu smůlu a tak půl cesty mrholilo a byla mlha. Trek trvá osm hodin a prochází neskutečnou přírodou, vidíte vysoké hory sopečného původu, jezera, zabarvená geotermální jezírka a nakonec máte ze sebe radost, že jste to zvládli (teda alespoň já)

Banskův poloostrov a Akaroa 


Pohádková krajina, co mi trochu připomínala Skotsko, ukryté pláže, majestátní útesy a výhledy na moře, k tomu moc sympatické město Akaroa, kde se cítíte opravdu jako u moře. My jsme nazpátek odlétali z Christchurche a tohle byla taková sympatická a pohodová tečka za celým výletem.


Hobitín 


Váhala jsem, jestli ho sem zařadit. Špatnou zprávou je, že to je dost turistická záležitost, kterou v sezóně projde několik tisíc lidí. Když už jsme tam ale v okolí byli, zajeli jsme tam a vlastně toho nelituju. Krajina tam je opravdu neskutečně malebná a pokud jste četli nebo viděli Pána Prstenů, myslím, že se vám to bude líbit. Chvílema jsem měla pocit, že všechny ty kopečky, stromy, rybníčky tam snad někdo musel namalovat.






A pár tipů navíc:


Než poletíte na Zéland, umyjte si dobře trekové boty, stan, prostě cokoliv od hlíny, co si berete s sebou. Mě tahle informace musím říct úplně udivila, když jsem ji slyšela poprvé. Hned ze začátku vás totiž cěká tzv. biosecurity kontrola, na které vám zkontrolujou podrážky a kufr, jestli v něm nevezete nějaké rostliny, semena, syrový maso a tak. Když si umyjete podrážky normálním kartáčem, bude to v pohodě, já jsem dokonce dostala pochvalu. 

Pokud budete autem přejíždět z jednoho ostrova na druhý, vyjde vás to asi na 250 NZ dolarů a cestu si musíte předem zamluvit (jezdí tam dvě společnosti - Blueline a interislander, tak se mrknětě k nim na web). 

úterý 10. dubna 2018

Pozvánka na večeři v německém stylu

Začíná foodloverovo cestovatelské okénko. V poslední době mám za sebou dost cestování (o tom bude určitě některý z dalších postů), ale i ten dnešní s cestováním bohatě souvisí. Německo je moje velká láska, nemusím sedět hodiny a hodiny v letadle a přesto se tam najdou krásná místa, která u našich sousedů stojí za to vidět a není to určitě jen kosmopolitní Berlín. A jídlo? Osobně mám slabost pro Bratwurst. A vy? Pokud ještě 18. 4. nemáte nic v plánu, máte ale chuť se společně setkat a uvařit si večeři v německém stylu, určitě čtěte dál.



Kdy? 18. 4. 2018 v 18:00

Kde? Kulinární studio Bauer Media, Moulíkova 1b/3286, Praha 5

Jak to bude probíhat? Společně s ostatními uvaříme a sníme tříchodovou večeři podle receptů německé kuchyně. Na menu budou třeba plněné taštičky Maultaschen, tradiční grilovaný Bratwurst a hruškový koláč (Birnetorte). K jídlu nebude chybět německé pivo a víno, popovídáme si o všem možném (to ale samozřejmě česky :) a doufám, že si společně užijeme hezký uvolněný večer plný dobrého německého jídla, kde na chvíli odložíme všechny starosti všedního dne a bude nám hezky. Navíc na to všechno nebudeme sami, budeme s námi totiž vařit Jana a Štěpán Vašákovi z blogu Slepičárna a jejich pozvaní hosté.

Jaká je kapacita? První 4 osoby, které se přihlásí.

Co pro to udělat? Stačí napsat email na tereza@foodlover.cz a počkat na odpověď, jestli jste byli mezi prvními čtyřmi. Z kapacitníh důvodů je počet hostů velmi omezený, pokud ale na vás tentokrát místo nevyjde, neklesejte na mysli, jsem si jistá, že si společně uvaříme zase někdy jindy.

Něco dalšího co byste měli vědět? Akce se koná pod záštitou a organizací Německé turistické centrály pro ČR, je samozřejmě pro všechny zdarma. 

A teď už zbývá jen jediné, přihlásit se a začít se těšit! Já se tedy těším určitě.

Tereza

#EnjoyGermanFood

čtvrtek 22. února 2018

Masové koláčky

Já vám něco prozradím. Mám hrozně ráda hostit kamarády, přátele, rodinu, prostě ty, co mám v životě nejblíž. Miluju pořádat párty a posezení, mám ráda, když se u nedělního stolu šest lidí, můžu vyndat polévkovou mísu, servírovat svíčkovou, a potom dezert. Nevadí mi, že to stojí hodně času a energie, mně to prostě baví. Mám radost, když mají ostatní radost. Jenže po určitý době jsem zjistila, že vlastně na večírky připravuju pořád to samý jídlo. Masový koláčky jsou takový zkušební recept. Příprava vám nezabere moc času, jsou hotové raz dva, dobře se jí, všem chutnají a když si dáte jeden nebo dva kousky, hezky vás zasytí. Pokud byste k nim připravili třeba ještě nějaký lehčí salát, dovedu si je představit jako fajn pohoštění.


Ingredience na 10 kusů:


1 balení listového těsta
1 vejce
250 g mletého masa (směs vepřového a hovězího)
1 cibule
3 stroužky česneku
1 lžička uzené papriky, oregano, sůl, pepř
worchestrová omáčka
půl plechovky drcených rajčat
snítka rozmarýnu


Postup:


1. Na pánvi si na olivovém oleji opečeme nadrobno nasekanou cibulku, přihodíme nasekaný stroužek česneku. Přidáme mleté maso, dobře ho opečeme, přisypeme oregano, papriku, zbytek česneku, lžičku worchestrové omáčky, posekaný rozmarýn, dobře osolíme a opepříme. Zalijeme drcenými rajčaty a necháme provařit asi půl hodiny. Směs necháme vystydnout.

2. Z těsta si vyřežeme kruhy, vyložíme s nimi muffinovou formu. Navrstvíme masovou směs, zakryjeme těstem a přimáčkneme vidličkou. Pečeme v troubě předehřáté na 190 °C asi 10 minut, potom vyndáme z košíčků a dopečeme dalších 15 minut. Podáváme s rajčatovou nebo barbeque omáčkou.


pondělí 29. ledna 2018

Pomazánka z červené čočky

Přiznám se. Občas už mi dochází inspirace, co mám snídat. Nikdy mi moc nepřirostly k srdci sladké snídaně. Občas si udělám dobrou kaši nebo jogurt s ovocem a spoustu semínek. Ale stejně mám nejradši plátek dobrého chleba namazaný pomazánkou, čerstvým sýrem nebo třeba s avokádem a vajíčkem. Tahle pomazánka je něco na způsob hummusu, ale z červené čočky a víc ochucená. Zakápnutá olivovým olejem, zasypaná bylinkami a oříšky je moc dobrá.

Ingredience:


1 mrkev
70 g červené čočky
1 cibule
2 stroužky česneku
sůl, pepř
olivový olej
kukrkuma
1 lžička tahini pasty - nemusí být
máta, ořechy na ozdobení



Postup:


1. V pánvi si rozehřejeme olej, opečeme na něm cibuli, stroužek česneku, přihodíme mrkev. Vše společně opemečeme, přidáme červenou čočku, zalijeme vodou. Vše dobře osolíme, opepříme, přidáme lžičku kukrukumy a vaříme tak dlouho, až bude mrkev i čočka měkká. 

2. Nakonec vše rozmixujeme tyčovým mixérem, dochutíme citrónem a lžičkou tahini pasty. Dozdobíme sekanými mandlemi a čerstvou mátou, podáváme zakápnuté olivovým olejem.