čtvrtek 19. dubna 2018

Zápisky z Nového Zélandu

V ideálním světě se ráno po svatbě probudíte, královsky se nasnídáte, vstřebáte všechny dojmy, a potom rovnou odjedete na svatební cestu. My jsme si potřebovali pár měsíců odpočinout, já jsem se navíc v zápětí musela začít učit na advokátní zkoušku, takže jsme cestování začali plánovat až někdy kolem Vánoc. Zásadní otázkou je vždycky “kam a kdy”. Poměrně záhy jsme se shodli, že jsme ani jeden ještě nebyli na australském kontinentu. Oba nás lákal Nový Zéland, zelená země s nádhernou přírodou. A taky nám došlo, že je to vlastně tak daleko, že možná právě teď, kdy můžeme cestovat jen sami dva, starat se jen sami o sebe, je ta pravá chvíle, přeci jen těch dvacet hodin v letadle tomu dodává rozměr navíc. Na závěr cesty jsme ještě naplánovali Fiji, o tom ale zase není tolik co vyprávět, to už byla jenom taková třešnička na dortu a odpočinek u moře. 

Nemyslím, že by vás bavilo číst podrobný popis, kde jsme všude byli, teda aslepsoň mě by to nebavilo určitě. Proto tu najdete pár mých subjektivních postřehů, tipů a fotek (některé jsou z foťáku, některé z iPhonu, některé fotil Marek - děkuju).

Letenky a cesta


Cesta je dlouhá, to je sice známá informace, ale je fajn na to myslet a udělat si ji o něco shůdnější, pokud to jenom trochu jde. Letenky jsme koupili u Korean Air s přestupem v Seoulu. Tam jsme z Prahy letěli jedenáct hodin, podívali se do centra, jednu noc se vyspali a pokračovali dalších jedenáct hodin do Aucklandu. Podle mě je to taková ideální proporce, dvakrát jedenáct hodin, když se mezitím vyspíte v normální posteli, se dá v klidu přežít. Dá se to samožřejmě přežít i v kuse, ale úplně bych to podstupovat nechtěla. Jsem moc ráda, že jsem Seoul viděla, miluju ten pocit, kdy ráno ještě snídáte doma a na večeři se octnete v úplně jiné kultuře. Město jako takové mě neoslovilo tak, že bych si řekla, že tam určitě musím brzy znovu. Možná jste tam třeba někdo strávil delší dobu a je to váš zamilovaný kus naší planety, na mě to působilo trochu moc šedivě, betonově, neosobně, ale určitě to bylo i ročním obdobím a tím, že poprchávalo a tím, že to byla skutečně blesková návštěva. Každopádně korean bbq neurazí určitě nikoho a je to moc hezká společenská událost.



Cestování po Zélandu


My jsme si na cestování půjčili tzv. campervan s tím, že se v něm budeme dopravovat a zároveň i spát. Upřímně řečeno, teď zpětně mám pocit, že se tam ani jinak úplně cestovat nedá. Resp. samozřejmě dá, ale tohle je opravdu nejpohodlnější a nejvíc rozšířený způsob. Poskytne vám to úžasnou svobodu. Když si stáhnete aplikaci campermate, budete vědět, kde je jaký kemp, kde můžete být úplně zadarmo, kde se platí apod. Ve volné přírodě se parkovat a spát nesmí, hrozí za to pokuta 200 NZ dolarů (1 NZD k dnešku cca 15 Kč), což je podle mě správně, protože to množství turistů by se nakonec chtě nechtě podepsalo na přírodě, která je to, za čím tam jedete. Ale i tak se tam dají najít neuvěřitelná místa, kde se spát může a navíc bez stresu a legálně. My jsme pár nocí strávili přímo na pláži, pár nocí u jezer a budu si to jisto jistě pamatovat, protože to byl jeden z nejkrásnějších zážitků vůbec. 

Auto jsme měli dobře vybavené vším na vaření a na spaní. Netuším, jestli je to standard nebo ne, ale skoro bych si tipla, že ano. Nemusíte s sebou složitě vláčet spacák, my jsme v autě měli ledničku, plynový vařič a dostatek nádobí i na průměrně složitý kulinářský počiny. Každý večer jsme si museli rozestlat naši postel pro dva, na to jsme už ale měli takový sehraný postup a měli jsme to hned hotové.


Jídlo


Jídlo je kapitola sama pro sebe. Osobně mi to přišlo jako mix absolutní Anglie s trochou typickýho severoamerickýho stylu. Špatná zpráva je, že to, co se povětšinou nabízí v restauracích není nic, z čeho bych byla u vytržení, navíc pokud nechcete přibrat pár kilo, po pár dnech zjistíte, že je lepší si nakoupit čerstvé suroviny a udělat si to po svém. Nutno podotknout, že z velkých měst jsme byli akorát ve Welingtonu a Christchurchi a nepochybuju o tom, že třeba v Aucklandu a ostatních větších městech budou restaurace, které za to stojí. Určitě si dejte fish and chips, který nabízí na každém rohu a je to taková klasika, která k tomu patří. Další věc, co stojí za to, jsou jejich kavárny, kafe bylo skvělý snad všude a na mrkový dort si rychle uděláte závislost. Obecně nás prostě ale nebavilo jíst burgery, pie, hranolky, pizzu a další ne moc zdravý věci, tak jsem z toho povětšinou udělala takový foodloverův koutek na cestách. Navíc doma na vaření nemám tolik času a vaření v přírodě je moje velká láska. Další problém je, že v těch nejodlehlejších koutek jste rádi, že narazíte na supermarket natož na fajn restauraci. A tak jsme si užili grilování, čerstvý saláty, jehněčí, lososa, kterýho chovají v jezerech a prostě všechno, co nás napadlo, bylo to po většinou lokální a zvládla jsem to v těch podmínkách uvařit. Párkrát jsme zastavili u silnice, koupili si přímo od farmáře čerstvá vejce a zeleninu, což byla vůbec ta nejlepší snídaně. 

Počasí


V březnu na Zélandu začíná podzim, což znamená chladnější teploty a víc deště, samozřejmě ale jako všude to neplatí paušálně. Je to taková vedlejší sezona, která nám úplně vyhovovala, opravdu hodně pršelo všeho všudy asi jen jednou a 17 - 20 stupňů je třeba pro mě osobně skvělá teplota, navíc sluníčka jsme si užili taky dost. Samozřejmě ale je to o štěstí - jako vždycky a všude.

Mých top 7


Obecně nedokážu říct, který ostrov se mi líbil víc, jestli severní nebo jižní, oba měly něco do sebe. Tady je seznam míst, která se mi do paměti zaryla víc, než ta ostatní.

Marlborough a vinice 


Nádherná vinařská oblast zalitá sluncem. Kupte si ve vinarštví Yelands v Seddonu láhev nebo dvě a dají vám malou mapku a nechají vás projet samotné přímo mezi jejich vinicemi s výhledem na pobřeží, to byl pro mě zážitek. Vinice jsou taková moje slabost, dokážu tam někde stát na kopečku  třeba hodinu a jen tak se rozhlížet po těch pravidelných řádkách. A tady byly tak privedlný, jako kdyby je udělali podle pravítka. 



























Glow worms


Přiznávám, byla jsem ze začátku skeptická. Hledat po tmě svítící červy mě nelákalo, o to víc mě to nakonec nadchlo. Na Zélandu je víc míst, kde je najdete, my zajeli do McLaren Falls Park. Po setmění si vezmete baterku a vyrazíte k potoku nebo k malém vodopádu, když budete mít štěstí, najednou se před váma rozprostřpu stovky světlíček v úplné tmě. Larvy jako takové vůbec neuvidíte, jsou opravdu tak miniaturní, že vám to ani nedojde :) Je to spíš jak kdyby tam někdo rozvěsel taková malá vánoční světýlka. Vyrazilo mi to dech, navíc když se z larvy vylíhne brouk, za pár dní zemře, protože nemá ústní otvor a nemůže jíst. Ještě pár dní potom jsem přemýšlela, jak to ta příroda vlastně myslela.

Mount Cook 


Nejvyšší hora Nového Zélandu. Pokud nejste horolezci, tak na ni nevylezete, můžete ale projít hezký tříhodinový trek a nabažíte se jí do sytosti. Nakonec ji uvidíte velkolepou před sebou i s jezírkem, ve kterém plavou kry - alespoň dvě tam byly :)


Výhled na Wanaku - Roys peak 


Nenechte se zmást, na tenhle kopeček a zase dolů půjdete asi pět hodin. Je odstud nadherný výhled na jezero a městečko Wanaka. Když už budete ve Wanace, mrkněte se na ten jediný strom, který tam v jezeře osamocený stojí.


Tongariro Alpine crossing 


Tady jsme měli trochu smůlu a tak půl cesty mrholilo a byla mlha. Trek trvá osm hodin a prochází neskutečnou přírodou, vidíte vysoké hory sopečného původu, jezera, zabarvená geotermální jezírka a nakonec máte ze sebe radost, že jste to zvládli (teda alespoň já)

Banskův poloostrov a Akaroa 


Pohádková krajina, co mi trochu připomínala Skotsko, ukryté pláže, majestátní útesy a výhledy na moře, k tomu moc sympatické město Akaroa, kde se cítíte opravdu jako u moře. My jsme nazpátek odlétali z Christchurche a tohle byla taková sympatická a pohodová tečka za celým výletem.


Hobitín 


Váhala jsem, jestli ho sem zařadit. Špatnou zprávou je, že to je dost turistická záležitost, kterou v sezóně projde několik tisíc lidí. Když už jsme tam ale v okolí byli, zajeli jsme tam a vlastně toho nelituju. Krajina tam je opravdu neskutečně malebná a pokud jste četli nebo viděli Pána Prstenů, myslím, že se vám to bude líbit. Chvílema jsem měla pocit, že všechny ty kopečky, stromy, rybníčky tam snad někdo musel namalovat.






A pár tipů navíc:


Než poletíte na Zéland, umyjte si dobře trekové boty, stan, prostě cokoliv od hlíny, co si berete s sebou. Mě tahle informace musím říct úplně udivila, když jsem ji slyšela poprvé. Hned ze začátku vás totiž cěká tzv. biosecurity kontrola, na které vám zkontrolujou podrážky a kufr, jestli v něm nevezete nějaké rostliny, semena, syrový maso a tak. Když si umyjete podrážky normálním kartáčem, bude to v pohodě, já jsem dokonce dostala pochvalu. 

Pokud budete autem přejíždět z jednoho ostrova na druhý, vyjde vás to asi na 250 NZ dolarů a cestu si musíte předem zamluvit (jezdí tam dvě společnosti - Blueline a interislander, tak se mrknětě k nim na web). 

1 komentář:

  1. Nový Zéland mě láká už od chvíle, co jsem poprvé viděla Pána Prstenů a zatoužila se podívat do Středozemě - tyjo, to už bude takových 13 let :D Takže moc díky za fotky, povídání a tipy, přidám si je do svého novozélandského seznamu :) (a snad mi ten seznam k něčemu jednou bude :D)

    OdpovědětVymazat